Psalms 142

Yüksek sesle yakarıyorum RAB’be, Yüksek sesle RAB’be yalvarıyorum.
Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.
Önüne döküyorum yakınmalarımı, Önünde anlatıyorum sıkıntılarımı.
Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
Bunalıma düştüğümde, Gideceğim yolu sen bilirsin. Tuzak kurdular yürüdüğüm yola.
Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
Sağıma bak da gör, Kimse saymıyor beni, Sığınacak yerim kalmadı, Kimse aramıyor beni.
Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
Sana haykırıyorum, ya RAB: “Sığınağım, Yaşadığımız bu dünyada nasibim sensin” diyorum.
Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
Haykırışıma kulak ver, Çünkü çok çaresizim; Kurtar beni ardıma düşenlerden, Çünkü benden güçlüler.
K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
Çıkar beni zindandan, Adına şükredeyim. O zaman doğrular çevremi saracak, Bana iyilik ettiğin için.
Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]