Psalms 122

En vallfartssång; av David.  Jag gladdes, när man sade till mig:  »Vi skola gå till HERRENS hus.»

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

 Våra fötter fingo träda in  i dina portar, Jerusalem,

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

 Jerusalem, du nyuppbyggda stad,  där hus sluter sig väl till hus,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

 dit stammarna draga upp,      HERRENS stammar,      efter lagen för Israel,  till att prisa HERRENS namn.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

 Ty där äro ställda      domarstolar,  stolar för Davids hus.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

 Önsken Jerusalem frid;  ja, dem gånge väl, som älska dig.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

 Frid vare inom dina murar,  välgång i dina palats!

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

 För mina bröders och vänners skull  vill jag tillsäga dig frid.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

 För HERRENS, vår Guds, hus' skull  vill jag söka din välfärd.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.