Psalms 141

(En Salme af David.) HERRE, jeg råber til dig, il mig til hjælp, hør min Røst, når jeg råber til dig;

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

som Røgoffer, gælde for dig min Bøn, mine løftede Hænder som Aftenoffer!

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

HERRE, sæt Vagt ved min Mund, vogt mine Læbers Dør!

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Bøj ikke mit Hjerte til ondt, til at gøre gudløs Gerning sammen med Udådsmænd; deres lækre Mad vil jeg ikke smage.

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Slår en retfærdig mig, så er det Kærlighed; revser han mig, er det Olie for Hovedet, ej skal mit Hoved vise det fra sig, end sætter jeg min Bøn imod deres Ondskab.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Ned ad Klippens Skrænter skal Dommerne hos dem styrtes, og de skal høre, at mine Ord er liflige.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Som når man pløjer Jorden i Furer, spredes vore Ben ved Dødsrigets Gab.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Dog, mine Øjne er rettet på dig, o HERRE, Herre, på dig forlader jeg mig, giv ikke mit Liv til Pris!

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Vogt mig for Fælden, de stiller for mig, og Udådsmændenes Snarer;

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

lad de gudløse falde i egne Gram, medens jeg går uskadt videre.

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.