Psalms 39

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

pro victoria Idithun canticum David dixi custodiam vias meas ne peccem in lingua mea custodiam os meum silentio donec est impius contra me

Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

obmutui silentio tacui de bono et dolor meus conturbatus est

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

incaluit cor meum in medio mei in meditatione mea incensus sum igni

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

locutus sum lingua mea ostende mihi Domine finem meum et mensuram dierum meorum quae sit ut sciam quid mihi desit

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

ecce breves posuisti dies meos et vita mea quasi non sit in conspectu tuo omnia enim vanitas omnis homo stans semper

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

tantum in imagine ambulat homo tantum frustra turbatur congregat et ignorat cui dimittat ea

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

nunc ergo quid expecto Domine praestolatio mea tu es

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

ab omnibus iniquitatibus meis libera me obprobrium stulto ne ponas me

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

obmutui non aperiam os meum quia tu fecisti

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

tolle a me plagas tuas

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

a contentione manus tuae ego consumptus sum in increpationibus pro iniquitate corripuisti virum et posuisti quasi tineam desiderabilia eius verumtamen vanitas omnis homo semper

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

audi orationem meam Domine et clamorem meum exaudi ad lacrimam meam ne obsurdescas quia advena ego sum apud te et peregrinus sicut omnes patres mei

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

parce mihi ut rideam antequam vadam et non subsistam