Zechariah 4

Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.

И ангелът, който говореше с мен, се върна и ме събуди като човек, когото събуждат от съня му.

I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.

И ми каза: Какво виждаш? И казах: Виждам, и ето, светилник цял от злато и чашата му за масло отгоре му, и седемте му светила на него, седем, и седем цеви на светилата, които са отгоре му,

A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.

и до него две маслинови дървета, едно от дясно на чашата и едно отляво й.

Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?

И проговорих и казах на ангела, който говореше с мен, като казах: Какви са тези, господарю мой?

A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

И ангелът, който говореше с мен, отговори и ми каза: Не знаеш ли какви са тези? И казах: Не, господарю мой.

Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

И ми отговори, като каза: Това е ГОСПОДНОТО слово към Зоровавел, което казва: Не чрез мощ, нито чрез сила, а чрез Моя Дух, казва ГОСПОД на Войнствата.

Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu.

Коя си ти, голяма планина? Пред Зоровавел стани на равнина! Той ще изнесе последния камък с възклицание: Благодат! Благодат на него!

I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

И ГОСПОДНОТО слово беше към мен и каза:

Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.

Ръцете на Зоровавел положиха основата на този дом и неговите ръце ще го завършат; и ще познаеш, че ГОСПОД на Войнствата ме е изпратил при вас.

Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?

Защото кой презира деня на малките неща? Ще се радват тези седемте, като видят отвеса в ръката на Зоровавел — те са очите на ГОСПОДА, които обхождат цялата земя.

Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?

И проговорих и му казах: Какви са тези две маслинови дървета отдясно на светилника и отляво му?

Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?

И проговорих втори път и казах: Какви са двете маслинови клончета, които са до двете златни цеви и изпразват от себе си маслото като злато?

I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

И той ми проговори и каза: Не знаеш ли какво са тези? И аз казах: Не, господарю мой.

Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.

Тогава каза: Тези са двамата синове на маслото, които стоят при Господаря на цялата земя.