Psalms 141

(По слав. 140) Псалм на Давид. ГОСПОДИ, викам към Теб, побързай към мен! Дай ухо на гласа ми, когато викам към Теб!

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Нека молитвата ми стои пред Теб като тамян, издигането на ръцете ми — като вечерната жертва.

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Постави, ГОСПОДИ, стража на устата ми, пази вратата на устните ми!

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Не наклонявай сърцето ми към лошо нещо, да върша безбожни дела с хора, които вършат беззаконие; и да не ям от техните лакомства!

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Нека ме удари праведният — то е милост; и нека ме изобличава — то е като масло за помазване; нека главата ми не го отхвърли — защото все още молитвата ми е против злите им дела.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Когато съдиите им бъдат хвърлени между скалите, ще чуят думите ми, защото са сладки.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Костите ни са разпръснати при устието на Шеол, както когато някой оре и цепи земята.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Но очите ми, Господи, БОЖЕ, гледат към Теб, на Теб се уповавам, не съсипвай душата ми!

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Опази ме от примката, която поставиха за мен, и от клопките на беззаконниците!

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Безбожните ще паднат в собствените си мрежи, докато аз преминавам невредим!

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.