Psalms 120

En vallfartssång.  Jag ropar till HERREN i min nöd,  och han svarar mig.

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

 HERRE, rädda min själ      från lögnaktiga läppar,      från en falsk tunga.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

 Varmed bliver du lönad,      både nu och allt framgent,      du falska tunga?

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

 Jo, med en våldsverkares skarpa pilar      och med glödande ginstkol.

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

 Ve mig, att jag måste dväljas i Meseks land  och bo ibland Kedars hyddor!

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

 Länge nog har min själ måst bo      ibland dem som hata friden.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

 Jag själv håller frid, men säger jag blott ett ord,      äro de redo till strid.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.