Song of Solomon 7

Ce frumoase îţi sînt picioarele în încălţămintea ta, fată de domn! Marginile rotunde ale coapsei tale sînt ca nişte lănţişoare de pus la gît, lucrate de mînile unui meşter iscusit.

Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.

Pîntecele tău este un pahar rotund, de unde nu lipseşte vinul mirositor; trupul tău este un snop de grîu, încins cu crini.

Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

Amîndouă ţîţele tale sînt ca doi pui de cerb, ca gemenii unei căprioare.

Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.

Gîtul tău este ca un turn de fildeş; ochii tăi sînt ca iazurile Hesbonului, de lîngă poarta Bat-Rabim; nasul tău este ca turnul Libanului, care priveşte spre Damasc.

Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.

Capul tău este cum e Carmelul, şi părul capului tău este ca purpura împărătească: pînă şi un împărat ar fi înlănţuit de pletele tale!...

Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.

Ce frumoasă şi ce plăcută eşti, tu, iubito, în mijlocul desfătărilor!

Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!

Statura ta este ca finicul, şi ţîţele tale ca nişte struguri.

Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.

Îmi zic: ,,Mă voi sui în finic, şi -i voi apuca crăcile!`` Atunci ţîţele tale vor fi ca strugurii din vie, mirosul suflării tale ca al merelor.

Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.

Şi gura ta toarnă un vin ales, care curge lin ca răspuns la desmierdările mele, şi alunecă pe buzele noastre cînd adormim!

Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

Eu sînt a iubitului meu, şi el doreşte de mine.

Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

Vino, iubitule, haidem să ieşim pe cîmp, să mînem noaptea în sate!

Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

Dis de dimineaţă ne vom duce la vii, să vedem dacă a înmugurit via, dacă s'a deschis floarea, şi dacă au înflorit rodiile. Acolo îţi voi da dragostea mea.

Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

Mandragorele îşi răspîndesc mirosul, şi deasupra uşii avem tot felul de roade bune, noi şi vechi, pe cari, pentru tine, iubitule, le-am păstrat.

Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.