Psalms 79

Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

En psalm av Asaf.  Gud, hedningarna hava fallit in i din arvedel,  de hava orenat ditt heliga tempel,  de hava gjort Jerusalem till en stenhop.

Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.

 De hava givit dina tjänares kroppar  till mat åt himmelens fåglar,  dina frommas kött åt markens djur.

Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

 De hava utgjutit deras blod såsom vatten,      runt omkring Jerusalem,  och ingen fanns, som begrov dem.

Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.

 Vi hava blivit till smälek för våra grannar,  till spott och hån för dem som bo omkring oss.

Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?

 Huru länge, o HERRE,      skall du så oavlåtligen vredgas,  huru länge skall din nitälskan      brinna såsom eld?

Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.

 Utgjut din förtörnelse      över hedningarna, som ej känna dig,  och över de riken      som icke åkalla ditt namn.

Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.

 Ty de hava uppätit Jakob,      och hans boning hava de förött.

Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.

 Tänk ej, oss till men,      på förfädernas missgärningar,  låt din barmhärtighet snarligen      komma oss till mötes,      ty vi äro i stort elände.

Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.

 Hjälp oss, du vår frälsnings Gud,      för ditt namns äras skull;  rädda oss och förlåt oss      våra synder för ditt namns skull.

Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.

 Varför skulle hedningarna få säga:      »Var är nu deras Gud?»  Låt det inför våra ögon      bliva kunnigt på hedningarna  huru du hämnas dina tjänares      utgjutna blod.

Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.

 Låt de fångnas klagan      komma inför ditt ansikte,  låt efter din arms väldighet      dödens barn bliva vid liv.

A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.

 Och giv våra grannar sjufalt      tillbaka i deras sköte  den smädelse varmed de hava      smädat dig, Herre.

My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.

 Men vi som äro ditt folk      och får i din hjord,  vi vilja tacka dig evinnerligen,  vi vilja förtälja ditt lov      från släkte till släkte.