Psalms 141

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Salmo de David. JEHOVÁ, á ti he clamado; apresúrate á mí; Escucha mi voz, cuando te invocare.

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Sea enderezada mi oración delante de ti como un perfume, El don de mis manos como la ofrenda de la tarde.

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Pon, oh JEHOVÁ, guarda á mi boca: Guarda la puerta de mis labios.

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

No dejes se incline mi corazón á cosa mala, Á hacer obras impías Con los que obran iniquidad, Y no coma yo de sus deleites.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Que el justo me castigue, será un favor, Y que me reprenda será un excelente bálsamo. Que no me herirá la cabeza: Así que aun mi oración tendrán en sus calamidades.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Serán derribados en lugares peñascosos sus jueces, Y oirán mis palabras, que son suaves.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Como quien hiende y rompe la tierra, Son esparcidos nuestros huesos á la boca de la sepultura.

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Por tanto á ti, oh JEHOVÁ Señor, miran mis ojos: En ti he confiado, no desampares mi alma.

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Guárdame de los lazos que me han tendido, Y de los armadijos de los que obran iniquidad.

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Caigan los impíos á una en sus redes, Mientras yo pasaré adelante.