Psalms 95

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kom, lad os Juble, for HERREN, råbe af fryd for vor Frelses Klippe,

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

møde med Tak for hans Åsyn, juble i Sang til hans Pris!

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Thi HERREN er en vældig Gud, en Konge stor over alle Guder;

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

i hans Hånd er Jordens dybder, Bjergenes Tinder er hans;

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Havet er hans, han har skabt det, det tørre Land har hans Hænder dannet.

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kom, lad os bøje os, kaste os ned, knæle for HERREN, vor Skaber!

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Thi han er vor Gud, og vi er det Folk, han vogter, den Hjord, han leder. Ak, lytted I dog i Dag til hans Røst:

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

"Forhærder ej eders Hjerte som ved Meriba, som dengang ved Massa i Ørkenen,

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

da eders Fædre fristede mig, prøved mig, skønt de havde set mit Værk.

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Jeg væmmedes fyrretyve År ved denne Slægt, og jeg sagde: Det er et Folk med vildfarne Hjerter, de kender ej mine Veje.

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Så svor jeg da i min Vrede: De skal ikke gå ind til min Hvile!