Psalms 141

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

(По слав. 140) Псалм на Давид. ГОСПОДИ, викам към Теб, побързай към мен! Дай ухо на гласа ми, когато викам към Теб!

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Нека молитвата ми стои пред Теб като тамян, издигането на ръцете ми — като вечерната жертва.

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Постави, ГОСПОДИ, стража на устата ми, пази вратата на устните ми!

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Не наклонявай сърцето ми към лошо нещо, да върша безбожни дела с хора, които вършат беззаконие; и да не ям от техните лакомства!

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Нека ме удари праведният — то е милост; и нека ме изобличава — то е като масло за помазване; нека главата ми не го отхвърли — защото все още молитвата ми е против злите им дела.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Когато съдиите им бъдат хвърлени между скалите, ще чуят думите ми, защото са сладки.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Костите ни са разпръснати при устието на Шеол, както когато някой оре и цепи земята.

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Но очите ми, Господи, БОЖЕ, гледат към Теб, на Теб се уповавам, не съсипвай душата ми!

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Опази ме от примката, която поставиха за мен, и от клопките на беззаконниците!

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Безбожните ще паднат в собствените си мрежи, докато аз преминавам невредим!