Psalms 138

Dávidé. Magasztallak téged teljes szívemből; énekkel áldlak az istenek előtt.

Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.

Szent templomod felé hajolok, s magasztalom nevedet kegyelmedért és igazságodért; mert minden neveden felül felmagasztalád a te beszédedet.

Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.

Mikor kiáltottam, meghallgattál engem, felbátorítottál engem, lelkemben erő *támadt.*

Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.

Magasztal téged, Uram, e földnek minden királya, mikor meghallják szádnak beszédeit,

Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.

És énekelnek az Úrnak útairól, mert nagy az Úr dicsősége!

A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,

Noha felséges az Úr, mégis meglátja az alázatost, a kevélyt pedig távolról ismeri.

A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.

Ha nyomorúságban vergődöm, megelevenítesz; ellenségeim haragja ellen kinyújtod kezedet, és a te jobbkezed megment engemet.

Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.

Elvégzi értem az Úr. Uram, a te kegyelmed örökkévaló: ne hagyd el a te kezeidnek alkotásait!

Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.