Job 2

又有一天，　神的众子来侍立在耶和华面前，撒但也来在其中。

I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem.

2:2

耶和华问撒但说：「你从哪里来？」撒但回答说：「我从地上走来走去，往返而来。」

Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

2:3

耶和华问撒但说：「你曾用心察看我的仆人约伯没有？地上再没有人像他完全正直，敬畏　神，远离恶事。你虽激动我攻击他，无故地毁灭他，他仍然持守他的纯正。」

I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.

2:4

撒但回答耶和华说：「人以皮代皮，情愿舍去一切所有的，保全性命。

A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého.

2:5

你且伸手伤他的骨头和他的肉，他必当面弃掉你。」

Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě.

2:6

耶和华对撒但说：「他在你手中，只要存留他的性命。」

Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.

2:7

于是撒但从耶和华面前退去，击打约伯，使他从脚掌到头顶长毒疮。

Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,

2:8

约伯就坐在炉灰中，拿瓦片刮身体。

Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.

2:9

他的妻子对他说：「你仍然持守你的纯正吗？你弃掉　神，死了吧！」

I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.

2:10

约伯却对她说：「你说话像愚顽的妇一样。嗳！难道我们从　神手里得福，不也受祸吗？」在这一切的事上约伯并不以口犯罪。

Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.

2:11

约伯的三个朋友─提幔人以利法、书亚人比勒达、拿玛人琐法─听说有这一切的灾祸临到他身上，各人就从本处约会同来，为他悲伤，安慰他。

Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej.

2:12

他们远远地举目观看，认不出他来，就放声大哭。各人撕裂外袍，把尘土向天扬起来，落在自己的头上。

Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.

2:13

他们就同他七天七夜坐在地上，一个人也不向他说句话，因为他极其痛苦。

A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.