Psalms 129

«كَثِيرًا مَا ضَايَقُونِي مُنْذُ شَبَابِي». لِيَقُلْ إِسْرَائِيلُ:

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

«كَثِيرًا مَا ضَايَقُونِي مُنْذُ شَبَابِي، لكِنْ لَمْ يَقْدِرُوا عَلَيَّ.

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

عَلَى ظَهْرِي حَرَثَ الْحُرَّاثُ. طَوَّلُوا أَتْلاَمَهُمْ».

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

الرَّبُّ صِدِّيقٌ. قَطَعَ رُبُطَ الأَشْرَارِ.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

فَلْيَخْزَ وَلْيَرْتَدَّ إِلَى الْوَرَاءِ كُلُّ مُبْغِضِي صِهْيَوْنَ.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

لِيَكُونُوا كَعُشْبِ السُّطُوحِ الَّذِي يَيْبَسُ قَبْلَ أَنْ يُقْلَعَ،

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

الَّذِي لاَ يَمْلأُ الْحَاصِدُ كَفَّهُ مِنْهُ وَلاَ الْمُحَزِّمُ حِضْنَهُ.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

وَلاَ يَقُولُ الْعَابِرُونَ: «بَرَكَةُ الرَّبِّ عَلَيْكُمْ. بَارَكْنَاكُمْ بِاسْمِ الرَّبِّ».

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.