Hosea 7

 När jag vill hela Israel,  då uppenbarar sig Efraims missgärning      och Samariens ondska.  Ty de öva falskhet,      tjuvar göra inbrott,      rövarskaror plundra på vägarna.

Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské; nebo provodí faleš. Vnitř zlodějství, a vně provozují loupežnictví.

 Och de betänka icke i sina hjärtan  att jag lägger all deras ondska på minnet.  De äro nu kringrända av sina egna gärningar,  ty dessa hava kommit inför mitt ansikte.

Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obkličují skutkové jejich, a před mým oblíčejem jsou.

 Med sin ondska bereda de konungen glädje      och med sina lögner furstarna.

Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata.

 Allasammans äro de äktenskapsbrytare;      de likna en ugn,      upphettad av bagaren,  som när han har knådat degen,      underlåter att elda,      till dess att degen är syrad.

Všickni napořád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaře, kterýž přestává bdíti, jen ažby zadělané těsto zkynulo.

 På vår konungs dag      drucko sig furstarna      febersjuka av vin;  själv räckte han      bespottarna handen.Jes. 5,11.

V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači.

 När de med sina anslag hava eldat upp sitt hjärta      likasom en ugn,  sover bagaren      hela natten;  men om morgonen brinner elden      i ljus låga.

Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně.

 Allasammans äro de heta såsom en ugn  och förbränna så sina domare;  ja, alla deras konungar falla,  ty bland dem finnes ingen som åkallar mig.

Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mně.

 Efraim beblandar sig      med andra folk;  Efraim har blivit lik      en ovänd kaka.Ps. 106,35

Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený.

 Främlingar hava förtärt hans kraft,      men han förstår intet;  fastän han har fått grå hår,      förstår han ändå intet.

Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná.

 Men Israels stolthet vittnar emot honom;  de vända icke om till HERREN, sin Gud,  och de söka honom ej, allt detta oaktat.Hos. 5,5.

A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším.

 Efraim har blivit lik en duva,      enfaldig, utan förstånd.  Egypten påkalla de,      till Assur gå de;2 Kon. 15,19. 16,7. 17,4 f. Hos. 5,13. 12,1.

A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají.

 men bäst de gå där,  breder jag ut mitt nät över dem  och drager dem ned,  såsom vore de fåglar under himmelen.  Ja, jag skall tukta dem,  såsom det redan har sports i deras församling.

Když odejdou, roztáhnu na ně sítku svou, a jako ptactvo nebeské přitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich.

 Ve över dem,      ty de hava flytt bort ifrån mig!  Fördärv över dem,      ty de hava avfallit från mig!  Och jag skulle förlossa dem,      dem som föra mot mig      så lögnaktigt tal!5 Mos. 28,15 f.

Běda jim, že jsou poběhli mne. Zpuštění na ně, proto že se mi zpronevěřili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mně lži.

 De ropa icke till mig av hjärtat,      allenast jämra sig på sina läger;  de hava ångest för sin säd och sitt vin,      men de äro gensträviga mot mig.

Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně,

 Det var jag som undervisade dem och stärkte deras armar,      men de hava ont i sinnet mot mig.

Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mně zlé vymýšlejí.

 De vända om, men icke till den som är därovan;      de äro lika en båge som sviker.  Deras furstar skola falla genom svärd,      därför att deras tungor äro så hätska.  Då skall man bespotta dem      i Egyptens land.Ps. 78,57. Kol. 3,1.

Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské.