Psalms 137

By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, when we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us required of us mirth, saying, Sing us one of the songs of Zion.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

How shall we sing the LORD'S song in a strange land?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget her cunning.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Remember, O LORD, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase it, rase it, even to the foundation thereof.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy shall he be, that rewardeth thee as thou hast served us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Happy shall he be, that taketh and dasheth thy little ones against the stones.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.