Psalms 12

(Til sangmesteren. Efter den ottende. En salme af David.) HERRE, hjælp, thi de fromme er borte, svundet er Troskab blandt Menneskens Børn;

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

de taler Løgn, den ene til den anden, med svigefulde Læber og tvedelt Hjerte.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Hver svigefuld Læbe udrydde HERREN, den Tunge, der taler store Ord,

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

dem, som siger: "Vor Tunge gør os stærke, vore Læber er med os, hvo er vor Herre?"

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

"For armes Nød og fattiges Suk vil jeg nu stå op", siger HERREN, "jeg frelser den, som man blæser ad."

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

HERRENs Ord er rene Ord, det pure, syvfold lutrede Sølv.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

HERRE, du vogter os, værner os evigt mod denne Slægt.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

De gudløse færdes frit overalt, når Skarn ophøjes blandt Menneskens Børn.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]