Psalms 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

För sångmästaren, till Seminít; en psalm av David.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

 Fräls, HERRE;      ty de fromma äro borta,  de trogna äro försvunna      ifrån människors barn.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

 De tala lögn,      den ene med den andre;  med hala läppar tala de,      och med dubbelt hjärta.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

 HERREN utrote      alla hala läppar,  den tunga som talar stora ord,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

 dem som säga:      »Genom vår tunga äro vi starka,  våra läppar stå oss bi;      vem är herre över oss?»

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

 »Eftersom de arma lida övervåld      och de fattiga klaga,  vill jag nu stå upp»,      säger HERREN;  »jag vill skaffa frälsning      åt den som längtar därefter.»

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

 HERRENS tal      är ett rent tal,  likt silver som rinner ned mot jorden,      luttrat i degeln,      renat sju gånger.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

 Du, HERRE, skall bevara dem,  du skall beskydda dem      för detta släkte evinnerligen. [ (Psalms 12:9)  Ty runt omkring dem vandra de ogudaktiga,  då nu uselheten är rådande      bland människors barn. ]