Isaiah 25

Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.

 HERRE, du är min Gud;  jag vill upphöja dig, jag vill prisa ditt namn,  ty du gör underfulla ting,  du utför rådslut ifrån fordom tid,  fasta och beståndande.

Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni.

 Ja, du har gjort staden till en stenhop,  den befästa staden till en grushög;  främlingarnas palats står ej mer där såsom en stad,  aldrig skall det byggas upp igen.

Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.

 Därför måste nu det vilda folket ära dig,  den grymma hednastaden frukta dig.

Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

 Ty du har varit ett värn för den arme,  ett värn för den fattige i hans nöd,  en tillflykt mot störtskurar,      ett skygd under hettan.  Ty våldsverkarnas raseri      är likasom en störtskur mot en vägg.

Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.

 Och såsom du kuvar hettan, när det är som torrast,  så kuvar du främlingarnas larm;  ja, såsom hettan dämpas genom molnens skugga,  så dämpas de grymmas segersång.

I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného.

 Och HERREN Sebaot skall på detta berg  göra ett gästabud för alla folk,  ett gästabud med feta rätter,      ett gästabud med starkt vin,  ja, med feta, märgfulla rätter,      med starkt vin, väl klarat.

A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.

 Och han skall på detta berg göra om intet  det dok som höljer alla folk,  och det täckelse som betäcker alla folkslag.

Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).

 Han skall för alltid göra döden om intet;  och Herren, HERREN      skall avtorka tårarna      från alla ansikten,  och skall taga bort      sitt folks smälek      överallt på jorden.  Ty så har HERREN talat.

Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.

 På den tiden skall man säga:  Se, där är vår Gud,      som vi förbidade      och som skulle frälsa oss.  Ja, där är HERREN, som vi förbidade;  låtom oss fröjdas och vara glada över hans frälsning.

Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.

 Ty HERRENS hand skall vila över detta berg,  men Moab skall bliva nedtrampad i sitt eget land,  likasom strå trampas ned i gödselpölen.

A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.

 Och huru han än där breder ut sina händer,  lik simmaren, när han simmar,  så skall dock hans högmod bliva nedbrutet,  trots hans händers alla konster.

A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.

 Ja, dina murars höga fäste  störtar han omkull och ödmjukar,  han slår det till jorden, ned i stoftet.