Psalms 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Salva-nos, Senhor, pois não existe mais o piedoso; os fiéis desapareceram dentre os filhos dos homens.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Cada um fala com falsidade ao seu próximo; falam com lábios lisonjeiros e coração dobre.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Corte o Senhor todos os lábios lisonjeiros e a língua que fala soberbamente,

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

os que dizem: Com a nossa língua prevaleceremos; os nossos lábios a nós nos pertecem; quem sobre nós é senhor?

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Por causa da opressão dos pobres, e do gemido dos necessitados, levantar-me-ei agora, diz o Senhor; porei em segurança quem por ela suspira.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

As palavras do Senhor são palavras puras, como prata refinada numa fornalha de barro, purificada sete vezes.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Guarda-nos, ó Senhor; desta geração defende-nos para sempre.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

Os ímpios andam por toda parte, quando a vileza se exalta entre os filhos dos homens.