Psalms 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Til sangmesteren, efter Sjeminit; en salme av David.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Frels, Herre! for de fromme er borte, de trofaste er forsvunnet blandt menneskenes barn.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Løgn taler de, hver med sin næste, med falske leber; med tvesinnet hjerte taler de.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Herren utrydde alle falske leber, den tunge som taler store ord,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

dem som sier: Ved vår tunge skal vi få overhånd, våre leber er med oss, hvem er herre over oss?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

For de elendiges ødeleggelses skyld, for de fattiges sukks skyld vil jeg nu reise mig, sier Herren; jeg vil gi dem frelse som stunder efter den.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Herrens ord er rene ord, likesom sølv som er renset i en smeltedigel i jorden, syv ganger renset.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

Du, Herre, vil bevare dem, du vil vokte dem for denne slekt evindelig. Rundt omkring svermer de ugudelige, når skarn er ophøiet blandt menneskenes barn.