Psalms 137

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sur les bords des fleuves de Babylone, Nous étions assis et nous pleurions, en nous souvenant de Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Aux saules de la contrée Nous avions suspendu nos harpes.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Là, nos vainqueurs nous demandaient des chants, Et nos oppresseurs de la joie: Chantez-nous quelques-uns des cantiques de Sion!

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Comment chanterions-nous les cantiques de l'Eternel Sur une terre étrangère?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si je t'oublie, Jérusalem, Que ma droite m'oublie!

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que ma langue s'attache à mon palais, Si je ne me souviens de toi, Si je ne fais de Jérusalem Le principal sujet de ma joie!

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Eternel, souviens-toi des enfants d'Edom, Qui, dans la journée de Jérusalem, Disaient: Rasez, rasez Jusqu'à ses fondements!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Fille de Babylone, la dévastée, Heureux qui te rend la pareille, Le mal que tu nous as fait!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Heureux qui saisit tes enfants, Et les écrase sur le roc!