Psalms 137

Na obali rijeka babilonskih sjeđasmo i plakasmo spominjući se Siona;

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

o vrbe naokolo harfe svoje bijasmo povješali.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

I tada naši tamničari zaiskaše od nas da pjevamo, porobljivači naši zaiskaše da se veselimo: "Pjevajte nam pjesmu sionsku!"

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kako da pjesmu Jahvinu pjevamo u zemlji tuđinskoj!

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Nek' se osuši desnica moja, Jeruzaleme, ako tebe zaboravim!

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Nek' mi se jezik za nepce prilijepi ako spomen tvoj smetnem ja ikada, ako ne stavim Jeruzalem vrh svake radosti svoje!

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Ne zaboravi, Jahve, sinovima Edoma kako su u dan kobni Jeruzalemov vikali oni: "Rušite! Srušite ga do temelja!"

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Kćeri babilonska, pustošiteljice, blažen koji ti vrati milo za drago za sva zla što si nam ih nanijela!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Blažen koji zgrabi i smrska o stijenu tvoju dojenčad!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.