Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho, až slyšeti v Ségor, jako jalovice tříletá; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde, a kudyž se chodí k Choronaim, křik hrozný vydávati budou,
Yüreğim sızlıyor Moav için.
Kaçanlar Soar’a, Eglat-Şelişiya’ya ulaştı,
Ağlaya ağlaya çıkıyorlar Luhit Yokuşu’ndan,
Horonayim yolunda yıkımlarına ağıt yakıyorlar.