Psalms 107

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?