Matthew 22

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

Nejposléze pak po všech umřela i žena.

Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

To jest přední a veliké přikázání.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.