Luke 2

I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.

(To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)

I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.

Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,)

Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.

I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.

I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.

A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.

A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.

A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.

A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.

I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.

A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.

I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.

Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.

I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.

A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prve než se v životě počalo.

A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili přede Pánem,

(Jakož psáno jest v Zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)

A aby dali obět, jakož povědíno jest v Zákoně Páně, dvě hrdličky anebo dvé holoubátek.

A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.

Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,

Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.

Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,

Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,

Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.

Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.

I požehnal jim Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno,

(A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.

Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého.

A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a čtyř, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.

A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.

Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.

A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyčeje toho dne svátečního,

A když vykonali dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli o tom Jozef a matka jeho.

Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a známými.

A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.

I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich.

A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.

A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.

I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?

Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž k nim mluvil.

I šel s nimi, a přišel do Nazarétu, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.

A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.