Job 21

A odpovídaje Job, řekl:

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.