Psalms 137

Επι των ποταμων Βαβυλωνος, εκει εκαθισαμεν και εκλαυσαμεν, οτε ενεθυμηθημεν την Σιων.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Επι τας ιτεας εν μεσω αυτης εκρεμασαμεν τας κιθαρας ημων.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Διοτι οι αιχμαλωτισαντες ημας εκει εζητησαν παρ ημων λογους ασματων και οι ερημωσαντες ημας υμνον, λεγοντες, Ψαλατε εις ημας εκ των ωδων της Σιων.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Πως να ψαλωμεν την ωδην του Κυριου επι ξενης γης;

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Εαν σε λησμονησω, Ιερουσαλημ, ας λησμονηση η δεξια μου

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Ας κολληθη η γλωσσα μου εις τον ουρανισκον μου, εαν δεν σε ενθυμωμαι εαν δεν προταξω την Ιερουσαλημ εις την αρχην της ευφροσυνης μου

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Μνησθητι, Κυριε, των υιων Εδωμ, οιτινες την ημεραν της Ιερουσαλημ ελεγον, Κατεδαφισατε, κατεδαφισατε αυτην εως των θεμελιων αυτης.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Θυγατηρ Βαβυλωνος, η μελλουσα να ερημωθης, μακαριος οστις σοι ανταποδωση την ανταμοιβην των οσα επραξας εις ημας

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Μακαριος οστις πιαση και ριψη τα νηπια σου επι την πετραν

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.