Job 32

Επαυσαν δε και οι τρεις ουτοι ανθρωποι αποκρινομενοι προς τον Ιωβ, διοτι ητο δικαιος εις τους οφθαλμους αυτου.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Τοτε εξηφθη ο θυμος του Ελιου, υιου του Βαραχιηλ του Βουζιτου, εκ της συγγενειας του Αραμ κατα του Ιωβ εξηφθη ο θυμος αυτου, διοτι εδικαιονεν εαυτον μαλλον παρα τον Θεον.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Και κατα των τριων αυτου φιλων εξηφθη ο θυμος αυτου, διοτι δεν ευρηκαν αποκρισιν και κατεδικασαν τον Ιωβ.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Ο δε Ελιου περιεμενε να λαληση προς τον Ιωβ, διοτι εκεινοι ησαν γεροντοτεροι αυτου.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Οτε δε ο Ελιου ειδεν, οτι δεν ητο αποκρισις εν τω στοματι των τριων ανδρων, εξηφθη ο θυμος αυτου.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

και απεκριθη ο Ελιου ο υιος του Βαραχιηλ του Βουζιτου και ειπεν Εγω ειμαι νεος την ηλικιαν, και σεις γεροντες δια τουτο εφοβηθην και συνεσταλην να σας φανερωσω την γνωμην μου.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Εγω ειπα, Αι ημεραι ας λαλησωσι και το πληθος των ετων ας διδαξη, σοφιαν.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Βεβαιως ειναι πνευμα εν τω ανθρωπω η εμπνευσις ομως του Παντοδυναμου συνετιζει αυτον.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Οι μεγαλητεροι δεν ειναι παντοτε σοφοι ουτε οι γεροντες νοουσι κρισιν.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Δια τουτο ειπα, Ακουσατε μου θελω φανερωσει και εγω την γνωμην μου.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Ιδου, επροσμενα τους λογους σας ηκροασθην τα επιχειρηματα σας, εωσου εξετασητε τους λογους.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Και σας παρετηρουν, και ιδου, ουδεις εξ υμων ηδυνηθη να καταπειση τον Ιωβ, αποκρινομενος εις τους λογους αυτου

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

δια να μη ειπητε, Ημεις ευρηκαμεν σοφιαν. Ο Θεος θελει καταβαλει αυτον, ουχι ανθρωπος.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Εκεινος δε δεν διηυθυνε λογους προς εμε και δεν θελω αποκριθη προς αυτον κατα τας ομιλιας σας.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Εκεινοι ετρομαξαν, δεν απεκριθησαν πλεον εχασαν τους λογους αυτων.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Και περιεμενον, επειδη δεν ελαλουν αλλ ισταντο δεν απεκρινοντο πλεον.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Ας αποκριθω και εγω το μερος μου ας φανερωσω και εγω την γνωμην μου.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Διοτι ειμαι πληρης λογων το πνευμα εντος μου με αναγκαζει.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Ιδου, η κοιλια μου ειναι ως οινος οστις δεν ηνοιχθη ειναι ετοιμη να σπαση, ως ασκοι γλευκους.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Θελω λαλησει δια να αναπνευσω θελω ανοιξει τα χειλη μου και αποκριθη.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Μη γενοιτο να γεινω προσωποληπτης, μηδε να κολακευσω ανθρωπον.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Διοτι δεν εξευρω να κολακευω ο Ποιητης μου ηθελε με αναρπασει ευθυς.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.