Job 21

Και απεκριθη ο Ιωβ και ειπεν

A odpovídaje Job, řekl:

Ακουσατε μετα προσοχης την ομιλιαν μου, και τουτο ας ηναι αντι των παρηγοριων σας.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Υποφερετε με να λαλησω και αφου λαλησω, εμπαιζετε.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Μη εις ανθρωπον παραπονουμαι εγω; δια τι λοιπον να μη ταραχθη το πνευμα μου;

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

Εμβλεψατε εις εμε και θαυμασατε, και βαλετε χειρα επι στοματος.

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Μονον να ενθυμηθω, ταραττομαι, και τρομος κυριευει την σαρκα μου.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Δια τι οι ασεβεις ζωσι, γηρασκουσι, μαλιστα ακμαζουσιν εις πλουτη;

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Το σπερμα αυτων στερεουται εμπροσθεν αυτων μετ αυτων, και τα εκγονα αυτων εμπροσθεν των οφθαλμων αυτων.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Αι οικιαι αυτων ειναι ασφαλεις απο φοβου και ραβδος Θεου δεν ειναι επ αυτους.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Ο βους αυτων συλλαμβανει και δεν αποτυγχανει η δαμαλις αυτων τικτει και δεν αποβαλλει.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Απολυουσι τα τεκνα αυτων ως προβατα, και τα παιδια αυτων σκιρτωσι.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Λαμβανουσι το τυμπανον και την κιθαραν και ευφραινονται εις τον ηχον του οργανου.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Διαγουσι τας ημερας αυτων εν αγαθοις και εν μια στιγμη καταβαινουσιν εις τον αδην.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Και λεγουσι προς τον Θεον, αποστηθι αφ ημων, διοτι δεν θελομεν να γνωρισωμεν τας οδους σου

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

τι ειναι ο Παντοδυναμος δια να δουλευωμεν αυτον; και τι ωφελουμεθα επικαλουμενοι αυτον;

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Ιδου, τα αγαθα αυτων δεν ειναι εν τη χειρι αυτων μακραν απ εμου η βουλη των ασεβων.

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Ποσακις σβυνεται ο λυχνος των ασεβων, και ερχεται η καταστροφη αυτων επ αυτους Ο Θεος διαμοιραζει εις αυτους ωδινας εν τη οργη αυτου.

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Ειναι ως αχυρον εμπροσθεν του ανεμου και ως κονιορτος, τον οποιον αρπαζει ο ανεμοστροβιλος.

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Ο Θεος φυλαττει την ποινην της ανομιας αυτων δια τους υιους αυτων ανταποδιδει εις αυτους, και θελουσι γνωρισει τουτο.

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Οι οφθαλμοι αυτων θελουσιν ιδει την καταστροφην αυτων, και θελουσι πιει απο του θυμου του Παντοδυναμου.

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Διοτι ο ασεβης ποιαν ηδονην εχει μεθ εαυτον εν τω οικω αυτου, αφου κοπη εις το μεσον ο αριθμος των μηνων αυτου;

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Θελει διδαξει τις τον Θεον γνωσιν; και αυτος κρινει τους υψηλους.

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Ο μεν αποθνησκει εν τω ακρω της ευδαιμονιας αυτου, ενω ειναι κατα παντα ευτυχης και ησυχος

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

τα πλευρα αυτου ειναι πληρη παχους, και τα οστα αυτου ποτιζονται μυελον.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

Ο δε αποθνησκει εν πικρια ψυχης, και ποτε δεν εφαγεν εν ευφροσυνη.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Θελουσι κοιτεσθαι ομου εν τω χωματι, και σκωληκες θελουσι σκεπασει αυτους.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Ιδου, γνωριζω τους διαλογισμους σας, και τας πονηριας τας οποιας μηχανασθε κατ εμου.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Διοτι λεγετε, Που ο οικος του αρχοντος; και που η σκηνη της κατοικησεως των ασεβων;

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Δεν ηρωτησατε τους διαβαινοντας την οδον; και τα σημεια αυτων δεν καταλαμβανετε;

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Οτι ο ασεβης φυλαττεται εις ημεραν αφανισμου, εις ημεραν οργης φερεται.

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Τις θελει φανερωσει εμπροσθεν αυτου την οδον αυτου; και τις θελει ανταποδωσει εις αυτον ο, τι αυτος επραξε;

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

και αυτος θελει φερθη εις τον ταφον, και θελει διαμενει εν τω μνηματι.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Οι βωλοι της κοιλαδος θελουσιν εισθαι γλυκεις εις αυτον, και πας ανθρωπος θελει υπαγει κατοπιν αυτου, καθως αναριθμητοι προπορευονται αυτου.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Πως λοιπον με παρηγορειτε ματαιως, αφου εις τας αποκρισεις σας μενει ψευδος;

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.