Job 13

Ιδου, ταυτα παντα ειδεν ο οφθαλμος μου το ωτιον μου ηκουσε και ενοησε ταυτα.

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Καθως γνωριζετε σεις, γνωριζω και εγω δεν ειμαι κατωτερος υμων.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Αλλ ομως θελω λαλησει προς τον Παντοδυναμον, και επιθυμω να διαλεχθω μετα του Θεου.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Σεις δε εισθε εφευρεται ψευδους εισθε παντες ιατροι ανωφελεις.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Ειθε να εσιωπατε πανταπασι και τουτο ηθελεν εισθαι εις εσας σοφια.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Ακουσατε τωρα τους λογους μου, και προσεξατε εις τας δικαιολογιας των χειλεων μου.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Θελετε λαλει αδικα υπερ του Θεου; και θελετε προφερει δολια υπερ αυτου;

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Θελετε καμει προσωποληψιαν υπερ αυτου; θελετε δικολογησει υπερ του Θεου;

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Ειναι καλον να σας εξιχνιαση; η καθως ανθρωπος περιγελα ανθρωπον, θελετε περιγελα αυτον;

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Εξαπαντος θελει σας εξελεγξει, εαν κρυφιως προσωποληπτητε.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Το μεγαλειον αυτου δεν θελει σας τρομαξει, και ο φοβος αυτου πεσει εφ υμας;

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

τα απομνημονευματα σας ισοδυναμουσι με κονιορτον, τα προπυργια σας με προπυργια χωματος.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Σιωπησατε, αφησατε με, δια να λαλησω εγω, και ας ελθη επ εμε ο, τι δηποτε.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

δια τι πιανω τας σαρκας μου με τους οδοντας μου και βαλλω την ζωην μου εις την χειρα μου;

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Και αν με θανατονη, εγω θελω ελπιζει εις αυτον πλην θελω υπερασπισθη τας οδους μου ενωπιον αυτου.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Αυτος μαλιστα θελει εισθαι η σωτηρια μου διοτι δεν θελει ελθει ενωπιον αυτου υποκριτης.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Ακροασθητε προσεκτικως τον λογον μου, και την παραστασιν μου με τα ωτα σας.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Ιδου τωρα, διεταξα την κρισιν μου εξευρω οτι εγω θελω δικαιωθη.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Τις ειναι εκεινος οστις θελει αντιδιαλεχθη μετ εμου, δια να σιωπησω τωρα και να εκπνευσω;

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Μονον δυο μη καμης εις εμε τοτε δεν θελω κρυφθη απο του προσωπου σου

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

την χειρα σου απομακρυνον απ εμου και ο φοβος σου ας μη με τρομαξη.

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Επειτα καλεσον, και εγω θελω αποκριθη η ας λαλησω, και αποκριθητι μοι.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Ποσαι ειναι αι ανομιαι μου και αι αμαρτιαι μου; φανερωσον μοι το εγκλημα μου και την αμαρτιαν μου.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Δια τι κρυπτεις το προσωπον σου και με θεωρεις ως εχθρον σου;

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Θελεις κατατριψει φυλλον φερομενον υπο του ανεμου; και θελεις κατατρεξει αχυρον ξηρον;

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Διοτι γραφεις πικριας εναντιον μου, και αποδιδεις εις εμε τας ανομιας της νεοτητος μου

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

και βαλλεις τους ποδας μου εις δεσμα, και παραφυλαττεις πασας τας οδους μου σημειονεις τα ιχνη των ποδων εμου

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

οστις φθειρεται ως πραγμα σεσηπος, ως ενδυμα σκωληκοβρωτον.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.