Psalms 88

Ya RAB, beni kurtaran Tanrı, Gece gündüz sana yakarıyorum.

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Duam sana erişsin, Kulak ver yakarışıma.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Çünkü sıkıntıya doydum, Canım ölüler diyarına yaklaştı.

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Ölüm çukuruna inenler arasında sayılıyorum, Tükenmiş gibiyim;

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Ölüler arasına atılmış, Artık anımsamadığın, İlginden yoksun, Mezarda yatan cesetler gibiyim.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Beni çukurun dibine, Karanlıklara, derinliklere attın.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Öfken üzerime çöktü, Dalga dalga kızgınlığınla beni ezdin. Sela

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Yakınlarımı benden uzaklaştırdın, İğrenç kıldın beni gözlerinde. Kapalı kaldım, çıkamıyorum.

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Üzüntüden gözlerimin feri sönüyor, Her gün sana yakarıyorum, ya RAB, Ellerimi sana açıyorum.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Harikalarını ölülere mi göstereceksin? Ölüler mi kalkıp seni övecek? Sela

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Sevgin mezarda, Sadakatin yıkım diyarında duyurulur mu?

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Karanlıklarda harikaların, Unutulmuşluk diyarında doğruluğun bilinir mi?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Ama ben, ya RAB, yardıma çağırıyorum seni, Sabah duam sana varıyor.

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Niçin beni reddediyorsun, ya RAB, Neden yüzünü benden gizliyorsun?

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Düşkünüm, gençliğimden beri ölümle burun burunayım, Dehşetlerinin altında tükendim.

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Şiddetli gazabın üzerimden geçti, Saçtığın dehşet beni yedi bitirdi.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Bütün gün su gibi kuşattılar beni, Çevremi tümüyle sardılar.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Eşi dostu benden uzaklaştırdın, Tek dostum karanlık kaldı.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]