Psalms 77

Yüksek sesle Tanrı’ya yakarıyorum, Haykırıyorum beni duysun diye.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

Sıkıntılı günümde Rab’be yönelir, Gece hiç durmadan ellerimi açarım, Gönlüm avunmaz bir türlü.

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Tanrı’yı anımsayınca inlerim, Düşündükçe içim daralır. Sela

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Açık tutuyorsun göz kapaklarımı, Sıkıntıdan konuşamıyorum.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Geçmiş günleri, Yıllar öncesini düşünüyorum.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Gece ilahilerimi anacağım, Kendi kendimle konuşacağım, İnceden inceye soracağım:

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

“Rab sonsuza dek mi bizi reddedecek? Lütfunu bir daha göstermeyecek mi?

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Sevgisi sonsuza dek mi yok oldu? Sözü geçerli değil mi artık?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Tanrı unuttu mu acımayı? Sevecenliğinin yerini öfke mi aldı?” Sela

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Sonra kendi kendime, “İşte benim derdim bu!” dedim, “Yüceler Yücesi gücünü göstermiyor artık.”

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

RAB’bin işlerini anacağım, Evet, geçmişteki harikalarını anacağım.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Yaptıkları üzerinde derin derin düşüneceğim, Bütün işlerinin üzerinde dikkatle duracağım.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Ey Tanrı, yolun kutsaldır! Hangi ilah Tanrı kadar uludur?

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Harikalar yaratan Tanrı sensin, Halklar arasında gücünü gösterdin.

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Güçlü bileğinle kendi halkını, Yakup ve Yusuf oğullarını kurtardın. Sela

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Sular seni görünce, ey Tanrı, Sular seni görünce çalkalandı, Enginler titredi.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Bulutlar suyunu boşalttı, Gökler gürledi, Her yanda okların uçuştu.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Kasırgada gürleyişin duyuldu, Şimşekler dünyayı aydınlattı, Yer titreyip sarsıldı.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Kendine denizde, Derin sularda yollar açtın, Ama ayak izlerin belli değildi.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Musa ve Harun’un eliyle Halkını bir sürü gibi güttün.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]