Psalms 74

Ey Tanrı, neden bizi sonsuza dek reddettin? Niçin otlağının koyunlarına karşı öfken tütmekte?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Anımsa geçmişte sahiplendiğin topluluğu, Kendi halkın olsun diye kurtardığın oymağı Ve üzerine konut kurduğun Siyon Dağı’nı.

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Yönelt adımlarını şu onarılmaz yıkıntılara doğru, Düşman kutsal yerdeki her şeyi yıktı.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Düşmanların bizimle buluştuğun yerde kükredi, Zafer simgesi olarak kendi bayraklarını dikti.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Gür bir ormana Baltayla dalar gibiydiler.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Baltayla, balyozla kırdılar, Bütün oymaları.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Ateşe verdiler tapınağını, Yerle bir edip kutsallığını bozdular Adının yaşadığı konutun.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

İçlerinden, “Hepsini ezelim!” dediler. Ülkede Tanrı’yla buluşma yerlerinin tümünü yaktılar.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Artık kutsal simgelerimizi görmüyoruz, Peygamberler de yok oldu, İçimizden kimse bilmiyor ne zamana dek...

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Ey Tanrı, ne zamana dek düşman sana sövecek, Hasmın senin adını hor görecek?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Niçin geri çekiyorsun elini? Çıkar sağ elini bağrından, yok et onları!

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Ama geçmişten bu yana kralım sensin, ey Tanrı, Yeryüzünde kurtuluş sağladın.

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

[] Gücünle denizi yardın, Canavarların kafasını sularda parçaladın.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Livyatan’ın başlarını ezdin, Çölde yaşayanlara onu yem ettin.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Kaynaklar, dereler fışkırttın, Sürekli akan ırmakları kuruttun.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Gün senindir, gece de senin, Ay ve güneşi sen yerleştirdin,

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Yeryüzünün bütün sınırlarını sen saptadın, Yazı da kışı da yaratan sensin.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Anımsa, ya RAB, düşmanın sana nasıl sövdüğünü, Akılsız bir halkın, adını nasıl hor gördüğünü.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Canavara teslim etme kumrunun canını, Asla unutma düşkün kullarının yaşamını.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Yaptığın antlaşmayı gözönüne al, Çünkü ülkenin her karanlık köşesi Zorbaların inleriyle dolmuş.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Düşkünler boynu bükük geri çevrilmesin, Mazlumlar, yoksullar adına övgüler dizsin.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Kalk, ey Tanrı, davanı savun! Anımsa akılsızların gün boyu sana nasıl sövdüğünü!

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Unutma hasımlarının yaygarasını, Sana başkaldıranların durmadan yükselen patırtısını!

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.