Psalms 49

Ey bütün halklar, dinleyin! Kulak verin hepiniz, ey dünyada yaşayanlar,

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

Halk çocukları, bey çocukları, Zenginler, yoksullar!

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

Bilgelik dökülecek ağzımdan, Anlayış sağlayacak içimdeki düşünceler,

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Kulak vereceğim özdeyişlere, Lirle yorumlayacağım bilmecemi.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Niçin korkayım kötü günlerde Niyeti bozuk düşmanlarım çevremi sarınca?

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Onlar varlıklarına güvenir, Büyük servetleriyle böbürlenirler.

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

Kimse kimsenin hayatının bedelini ödeyemez, Tanrı’ya fidye veremez.

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

Çünkü hayatın fidyesi büyüktür, Kimse ödemeye yeltenmemeli.

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

Böyle olmasa, Sonsuza dek yaşar insan, Mezar yüzü görmez.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Kuşkusuz herkes biliyor bilgelerin öldüğünü, Aptallarla budalaların yok olduğunu. Mallarını başkalarına bırakıyorlar.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Mezarları, sonsuza dek evleri, Kuşaklar boyu konutları olacak, Topraklarına kendi adlarını verseler bile.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Bütün gösterişine karşın geçicidir insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Budalaların yolu, Onların sözünü onaylayanların sonu budur. Sela

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Sürü gibi ölüler diyarına sürülecekler, Ölüm güdecek onları. Tan ağarınca doğrular onlara egemen olacak, Cesetleri çürüyecek, Ölüler diyarı onlara konut olacak.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Ama Tanrı beni Ölüler diyarının pençesinden kurtaracak Ve yanına alacak. Sela

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Korkma biri zenginleşirse, Evinin görkemi artarsa.

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Çünkü ölünce hiçbir şey götüremez, Görkemi onunla mezara gitmez.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Yaşarken kendini mutlu saysa bile, Başarılı olunca övülse bile.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Atalarının kuşağına katılacak, Onlar ki asla ışık yüzü görmeyecekler.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

Bütün gösterişine karşın anlayışsızdır insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]