Psalms 147

RAB’be övgüler sunun! Ne güzel, ne hoş Tanrımız’ı ilahilerle övmek! O’na övgü yaraşır.

Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.

RAB yeniden kuruyor Yeruşalim’i, Bir araya topluyor İsrail’in sürgünlerini.

Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,

O kırık kalplileri iyileştirir, Yaralarını sarar.

Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

[] Yıldızların sayısını belirler, Her birini adıyla çağırır.

Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.

Rabbimiz büyük ve çok güçlüdür, Sınırsızdır anlayışı.

Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.

RAB mazlumlara yardım eder, Kötüleri yere çalar.

Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.

RAB’be şükran ezgileri okuyun, Tanrımız’ı lirle, ilahilerle övün.

Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,

O’dur gökleri bulutlarla kaplayan, Yeryüzüne yağmur sağlayan, Dağlarda ot bitiren.

Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

O yiyecek sağlar hayvanlara, Bağrışan kuzgun yavrularına.

Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.

Ne atın gücünden zevk alır, Ne de insanın yiğitliğinden hoşlanır.

Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.

RAB kendisinden korkanlardan, Sevgisine umut bağlayanlardan hoşlanır.

Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.

RAB’bi yücelt, ey Yeruşalim! Tanrın’a övgüler sun, ey Siyon!

Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.

Çünkü senin kapılarının kol demirlerine güç katar, İçindeki halkı kutsar.

Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.

Sınırlarını esenlik içinde tutar, Seni en iyi buğdayla doyurur.

On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.

Yeryüzüne buyruğunu gönderir, Sözü çarçabuk yayılır.

On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

Yapağı gibi kar yağdırır, Kırağıyı kül gibi saçar.

Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

Aşağıya iri iri dolu savurur, Kim dayanabilir soğuğuna?

Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

Buyruk verir, eritir buzları, Rüzgarını estirir, sular akmaya başlar.

Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

Sözünü Yakup soyuna, Kurallarını, ilkelerini İsrail’e bildirir.

Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.

Başka hiçbir ulus için yapmadı bunu, Onlar O’nun ilkelerini bilmezler. RAB’be övgüler sunun!

Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.