Proverbs 30

Massalı Yake oğlu Agur’un sözleri: Bu adam şöyle diyor: “Yoruldum, ey Tanrım, yoruldum ve tükendim.

Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

Gerçekten ben insanların en cahiliyim, Bende insan aklı yok.

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

Bilgeliği öğrenmedim, Kutsal Olan’a ilişkin bilgiden de yoksunum.

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

Kim göklere çıkıp indi? Kim yeli avuçlarında topladı? Suları giysisiyle sarıp sarmalayan kim? Kim belirledi dünyanın sınırlarını? Adı nedir, oğlunun adı nedir, biliyorsan söyle!

Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

Tanrı’nın her sözü güvenilirdir, O kendisine sığınan herkese kalkandır.

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

O’nun sözüne bir şey katma, Yoksa seni azarlar, yalancı çıkarsın.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

Ey Tanrı, iki şey diledim senden: Ben ölmeden bunları esirgeme benden.

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

Sahtekârlığı, yalanı benden uzak tut, Bana ne yoksulluk ne de zenginlik ver; Payıma düşen ekmeği ver, yeter.

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

Yoksa bolluktan, ‘Kimmiş RAB?’ diye seni yadsır, Ya da yoksulluktan çalar Ve Tanrım’ın adını lekelemiş olurum.

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

“Köleyi efendisine çekiştirme, Yoksa sana lanet eder, sen de suçlu çıkarsın.

Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

Öyleleri var ki, babalarına lanet eder, Annelerine değer vermezler.

Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

Öyleleri var ki, kendilerini tertemiz sanırlar, Oysa kötülüklerinden arınmış değiller.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

Öyleleri var ki, kendilerinden üstün kimse yok sanır, Herkese tepeden bakarlar.

Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

Öyleleri var ki, dişleri kılıç, çeneleri bıçaktır, Mazlumlarla yoksulları yutup yeryüzünden yok ederler.

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

Sülüğün iki kızı vardır, adları ‘Ver, ver’ dir. Hiç doymayan üç şey, ‘Yeter’ demeyen dört şey vardır:

Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

Ölüler diyarı, kısır rahim, Suya doymayan toprak ve ‘Yeter’ demeyen ateş.

Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

Babasıyla alay edenin, annesinin sözünü hor görenin Gözünü vadideki kargalar oyacak; O akbabalara yem olacak.

Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

Aklımın ermediği üç şey, Anlamadığım dört şey var:

Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

Kartalın gökyüzünde, Yılanın kayada, Geminin denizde izlediği yol Ve erkeğin genç kızla tuttuğu yol.

Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

Zina eden kadının yolu da şöyledir: Yer, ağzını siler, Sonra da, ‘Suç işlemedim’ der.

Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

Yeryüzü üç şeyin altında sarsılır; Katlanamadığı dört şey vardır:

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

Kölenin kral olması, Budalanın doyması,

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

Nefret edilen kadının evlenmesi Ve hizmetçinin hanımının yerine geçmesi.

Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

“Dünyada dört küçük yaratık var ki, Çok bilgece davranırlar:

Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

Karıncalar güçlü olmayan bir topluluktur, Ama yiyeceklerini yazdan biriktirirler.

Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

Kaya tavşanları da güçsüz bir topluluktur, Ama yuvalarını kaya kovuklarında yaparlar.

Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

Çekirgelerin kralı yoktur, Ama bölük bölük ilerlerler.

Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

Kertenkele elle bile yakalanır, Ama kral saraylarında bulunur.

Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

“Yürüyüşü gösterişli üç yaratık, Davranışı gösterişli dört yaratık var:

Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

Hayvanların en güçlüsü olan Ve hiçbir şeyin önünde pes etmeyen aslan,

Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

Tazı, teke Ve ordusunun başındaki kral.

Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

“Eğer budala gibi kendini yücelttinse Ya da kötülük tasarladınsa, Dur ve düşün!

Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

Çünkü nasıl sütü dövünce tereyağı, Burnu sıkınca kan çıkarsa, Öfkeyi kurcalayınca da kavga çıkar.”

Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.