Job 37

“Yüreğim titrer buna, Yerinden oynar.

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

Dinleyin, gürleyen sesini dinleyin, Ağzından çıkan sesi!

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

Şimşeğini göğün altındaki her yere, Yeryüzünün dört bucağına salar.

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

Ardından bir ses gümbürder, Görkemli sesiyle gürler. Sesi duyulunca şimşekleri alıkoymaz.

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

Tanrı’nın sesi şaşılacak biçimde gürler, O, anlayışımızın ötesinde büyük işler yapar.

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

Çünkü kara, ‘Yere düş’ der, Sağanağa, ‘Bütün şiddetinle boşal.’

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

Yarattığı bütün insanlar ne yaptığını bilsin diye, Herkese işini bıraktırır.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

Hayvanlar kovuklarına girer, İnlerinde otururlar.

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

Kasırga yuvasından kopar, Soğuk saçılan rüzgarlardan.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

Tanrı’nın soluğu suları dondurur, Geniş sular buz tutar.

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

Bulutlara nem yükler, Şimşeğini her yana yayar.

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

Yeryüzünde ne buyurursa yapmak üzere Bulutlar O’nun istediği yönde döner durur.

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

Ya insanları cezalandırmak Ya da yeryüzünü sulayıp sevgisini göstermek için Yağmur gönderir.

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

“Dinle, Eyüp, Dur da düşün Tanrı’nın şaşılası işlerini.

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

Tanrı’nın bulutları nasıl düzenlediğini, Şimşeğini nasıl çaktırdığını biliyor musun?

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

Bulutların dengesini, Bilgisi kusursuz olanın şaşılası işlerini biliyor musun?

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Dünyanın soluğu kesildiğinde Güneyin kavurucu rüzgarı altında Giysilerin seni terletmez mi?

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

Dökme tunç bir ayna kadar sert olan gökkubbeyi O’nunla birlikte yayabilir misin?

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

“O’na ne söyleyeceğimizi öğret bize, Çünkü karanlık yüzünden sözümüze düzen veremiyoruz.

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

Konuşmak istediğim O’na söylenebilir mi? Kimse yutulmak ister mi?

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

Rüzgar geçip göğü temizlediğinde Gökte parıldayan ışığa kimse bakamaz.

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

Altın parıltısı geliyor kuzeyden, Tanrı korkunç görkeme bürünmüş.

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

Her Şeye Gücü Yeten’e biz ulaşamayız. Gücü yücedir, Adaleti ve eşsiz doğruluğuyla kimseyi ezmez.

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Bu yüzden insanlar O’na saygı duyar, Çünkü O, bilgeleri dikkate almaz.”