Job 20

Naamalı Sofar şöyle yanıtladı:
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
“Sıkıntılı düşüncelerim beni yanıt vermeye zorluyor, Bu yüzden çok heyecanlıyım.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
Beni utandıran bir azar işitiyorum, Anlayışım yanıt vermemi gerektiriyor.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
“Bilmiyor musun eskiden beri, İnsan dünyaya geldiğinden beri,
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Kötünün zafer çığlığı kısadır, Tanrısızın sevinciyse bir anlıktır.
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
Boyu göklere erişse, Başı bulutlara değse bile,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Sonsuza dek yok olacak, kendi pisliği gibi; Onu görmüş olanlar, ‘Nerede o?’ diyecekler.
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
Düş gibi uçacak, bir daha bulunamayacak, Gece görümü gibi yok olacak.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Kendisini görmüş olan gözler bir daha onu görmeyecek, Yaşadığı yerde artık görünmeyecektir.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
Çocukları yoksulların lütfunu dileyecek, Malını kendi eliyle geri verecektir.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Kemiklerini dolduran gençlik ateşi Kendisiyle birlikte toprakta yatacak.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
“Kötülük ağzında tatlı gözükse, Onu dilinin altına gizlese bile,
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Tutsa, bırakmasa, Damağının altına saklasa bile,
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
Yediği yiyecek midesinde ekşiyecek, İçinde kobra zehirine dönüşecek.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
Yuttuğu servetleri kusacak, Tanrı onları midesinden çıkaracak.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Kobra zehiri emecek, Engereğin zehir dişi onu öldürecek.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Akarsuların, bal ve ayran akan derelerin Sefasını süremeyecek.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Zahmetle kazandığını Yemeden geri verecek, Elde ettiği kazancın tadını çıkaramayacak.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Çünkü yoksulları ezip yüzüstü bıraktı, Kendi yapmadığı evi zorla aldı.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
“Hırsı yüzünden rahat nedir bilmedi, Serveti onu kurtaramayacak.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
Yediğinden artakalan olmadı, Bu yüzden bolluğu uzun sürmeyecek.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Varlık içinde yokluk çekecek, Sıkıntı tepesine binecek.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Karnını tıka basa doyurduğunda, Tanrı kızgın öfkesini ondan çıkaracak, Üzerine gazap yağdıracak.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Demir silahtan kaçacak olsa, Tunç ok onu delip geçecek.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Çekilince ok sırtından, Parıldayan ucu ödünden çıkacak, Dehşet çökecek üzerine.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Koyu karanlık onun hazinelerini gözlüyor. Körüklenmemiş ateş onu yiyip bitirecek, Çadırında artakalanı tüketecek.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Suçunu gökler açığa çıkaracak, Yeryüzü ona karşı ayaklanacak.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Varlığını seller, Azgın sular götürecek Tanrı’nın öfkelendiği gün.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Budur kötünün Tanrı’dan aldığı pay, Budur Tanrı’nın ona verdiği miras.”
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.