Job 15

Temanlı Elifaz şöyle yanıtladı:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

“Bilge kişi boş sözlerle yanıtlar mı, Karnını doğu rüzgarıyla doldurur mu?

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

Boş sözlerle tartışır, Yararsız söylevler verir mi?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

Tanrı korkusunu bile ortadan kaldırıyor, Tanrı’nın huzurunda düşünmeyi engelliyorsun.

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

Çünkü suçun ağzını kışkırtıyor, Hilekârların diliyle konuşuyorsun.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

Kendi ağzın seni suçluyor, ben değil, Dudakların sana karşı tanıklık ediyor.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

“İlk doğan insan sen misin? Yoksa dağlardan önce mi var oldun?

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Tanrı’nın sırrını mı dinledin de, Yalnız kendini bilge görüyorsun?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Senin bildiğin ne ki, biz bilmeyelim? Senin anladığın ne ki, bizde olmasın?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

Bizde ak saçlı da yaşlı da var, Babandan bile yaşlı.

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Az mı geliyor Tanrı’nın avutması sana, Söylediği yumuşak sözler?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Niçin yüreğin seni sürüklüyor, Gözlerin parıldıyor,

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

Tanrı’ya öfkeni gösteriyorsun, Ağzından böyle sözler dökülüyor?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

“İnsan gerçekten temiz olabilir mi? Kadından doğan biri doğru olabilir mi?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

Tanrı meleklerine güvenmiyorsa, Gökler bile O’nun gözünde temiz değilse,

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

Haksızlığı su gibi içen İğrenç, bozuk insana mı güvenecek?

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

“Dinle beni, sana açıklayayım, Gördüğümü anlatayım,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

Bilgelerin atalarından öğrenip bildirdiği, Gizlemediği gerçekleri;

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

O atalar ki, ülke yalnız onlara verilmişti, Aralarına henüz yabancı girmemişti.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

Kötü insan yaşamı boyunca kıvranır, Zorbaya ayrılan yıllar sayılıdır.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Dehşet sesleri kulağından eksilmez, Esenlik içindeyken soyguncunun saldırısına uğrar.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Karanlıktan kurtulabileceğine inanmaz, Kılıç onu gözler.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

‘Nerede?’ diyerek ekmek ardınca dolaşır, Karanlık günün yanıbaşında olduğunu bilir.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Acı ve sıkıntı onu yıldırır, Savaşa hazır bir kral gibi onu yener.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

Çünkü Tanrı’ya el kaldırmış, Her Şeye Gücü Yeten’e meydan okumuş,

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

Kalın, yumrulu kalkanıyla O’na inatla saldırmıştı.

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

“Yüzü semirdiği, Göbeği yağ bağladığı halde,

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

Yıkılmış kentlerde, Taş yığınına dönmüş oturulmaz evlerde oturacak,

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

Zengin olmayacak, serveti tükenecek, Malları ülkeye yayılmayacaktır.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Karanlıktan kaçamayacak, Filizlerini alev kurutacak, Tanrı’nın ağzından çıkan solukla yok olacaktır.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Boş şeye güvenerek kendini aldatmasın, Çünkü ödülü de boş olacaktır.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Gününden önce işi tamamlanacak, Dalı yeşermeyecektir.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Asma gibi koruğunu dökecek, Zeytin ağacı gibi çiçeğini dağıtacaktır.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

Çünkü tanrısızlar sürüsü kısır olur, Rüşvetçilerin çadırlarını ateş yakıp yok eder.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

[] Fesada gebe kalıp kötülük doğururlar, İçleri yalan doludur.”

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.