Psalms 137

JUNTO á los ríos de Babilonia, Allí nos sentábamos, y aun llorábamos, Acordándonos de Sión.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sobre los sauces en medio de ella Colgamos nuestras arpas.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Y los que allí nos habían llevado cautivos nos pedían que cantásemos, Y los que nos habían desolado nos pedían alegría, diciendo:

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Cantadnos algunos de los himnos de Sión. ¿Cómo cantaremos canción de JEHOVÁ En tierra de extraños?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Si me olvidare de ti, oh Jerusalem, Mi diestra sea olvidada.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Mi lengua se pegue á mi paladar, Si de ti no me acordare; Si no ensalzare á Jerusalem Como preferente asunto de mi alegría.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Acuérdate, oh JEHOVÁ, de los hijos de Edom En el día de Jerusalem; Quienes decían: Arrasadla, arrasadla Hasta los cimientos.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Hija de Babilonia destruída, Bienaventurado el que te diere el pago De lo que tú nos hiciste.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Bienaventurado el que tomará y estrellará tus niños Contra las piedras.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.