Psalms 102

Oración del pobre, cuando estuviere angustiado, y delante de JEHOVÁ derramare su lamento. JEHOVÁ, oye mi oración, Y venga mi clamor á ti.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
No escondas de mí tu rostro: en el día de mi angustia Inclina á mí tu oído; El día que te invocare, apresúrate á responderme.
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Porque mis días se han consumido como humo; Y mis huesos cual tizón están quemados.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Mi corazón fué herido, y secóse como la hierba; Por lo cual me olvidé de comer mi pan.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Por la voz de mi gemido Mis huesos se han pegado á mi carne.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Soy semejante al pelícano del desierto; Soy como el búho de las soledades.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Velo, y soy Como el pájaro solitario sobre el tejado.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Cada día me afrentan mis enemigos; Los que se enfurecen contra mí, hanse contra mí conjurado.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Por lo que como la ceniza á manera de pan, Y mi bebida mezclo con lloro,
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Á causa de tu enojo y de tu ira; Pues me alzaste, y me has arrojado.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Mis días son como la sombra que se va; Y heme secado como la hierba.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Mas tú, JEHOVÁ, permanecerás para siempre, Y tu memoria para generación y generación.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Tú levantándote, tendrás misericordia de Sión; Porque el tiempo de tener misericordia de ella, porque el plazo es llegado.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Porque tus siervos aman sus piedras, Y del polvo de ella tienen compasión.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Entonces temerán las gentes el nombre de JEHOVÁ, Y todos los reyes de la tierra tu gloria;
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Por cuanto JEHOVÁ habrá edificado á Sión, Y en su gloria será visto;
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Habrá mirado á la oración de los solitarios, Y no habrá desechado el ruego de ellos.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Escribirse ha esto para la generación venidera: Y el pueblo que se criará, alabará á JAH.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Porque miró de lo alto de su santuario; JEHOVÁ miró de los cielos á la tierra,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Para oír el gemido de los presos, Para soltar á los sentenciados á muerte;
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Porque cuenten en Sión el nombre de JEHOVÁ, Y su alabanza en Jerusalem,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Cuando los pueblos se congregaren en uno, Y los reinos, para servir á JEHOVÁ.
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Él afligió mi fuerza en el camino; Acortó mis días.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Dije: Dios mío, no me cortes en el medio de mis días: Por generación de generaciones son tus años.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Tú fundaste la tierra antiguamente, Y los cielos son obra de tus manos.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ellos perecerán, y tú permanecerás; Y todos ellos como un vestido se envejecerán; Como una ropa de vestir los mudarás, y serán mudados:
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Mas tú eres el mismo, Y tus años no se acabarán.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Los hijos de tus siervos habitarán, Y su simiente será afirmada delante de ti.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]