Proverbs 8

¿NO clama la sabiduría, Y da su voz la inteligencia?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
En los altos cabezos, junto al camino, Á las encrucijadas de las veredas se para;
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
En el lugar de las puertas, á la entrada de la ciudad, Á la entrada de las puertas da voces:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Oh hombres, á vosotros clamo; Y mi voz es á los hijos de los hombres.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Entended, simples, discreción; Y vosotros, locos, entrad en cordura.
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Oíd, porque hablaré cosas excelentes; Y abriré mis labios para cosas rectas.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Porque mi boca hablará verdad, Y la impiedad abominan mis labios.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
En justicia son todas las razones de mi boca; No hay en ellas cosa perversa ni torcida.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Todas ellas son rectas al que entiende, Y razonables á los que han hallado sabiduría.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Recibid mi enseñanza, y no plata; Y ciencia antes que el oro escogido.
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Porque mejor es la sabiduría que las piedras preciosas; Y todas las cosas que se pueden desear, no son de comparar con ella.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Yo, la sabiduría, habito con la discreción, Y hallo la ciencia de los consejos.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
El temor de JEHOVÁ es aborrecer el mal; La soberbia y la arrogancia, y el mal camino Y la boca perversa, aborrezco.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Conmigo está el consejo y el ser; Yo soy la inteligencia; mía es la fortaleza.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Por mí reinan los reyes, Y los príncipes determinan justicia.
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Por mí dominan los príncipes, Y todos los gobernadores juzgan la tierra.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Yo amo á los que me aman; Y me hallan los que madrugando me buscan.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Las riquezas y la honra están conmigo; Sólidas riquezas, y justicia.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Mejor es mi fruto que el oro, y que el oro refinado; Y mi rédito mejor que la plata escogida.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Por vereda de justicia guiaré, Por en medio de sendas de juicio;
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Para hacer heredar á mis amigos el ser, Y que yo hincha sus tesoros.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
JEHOVÁ me poseía en el principio de su camino, Ya de antiguo, antes de sus obras.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Eternalmente tuve el principado, desde el principio, Antes de la tierra.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Antes de los abismos fuí engendrada; Antes que fuesen las fuentes de las muchas aguas.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Antes que los montes fuesen fundados, Antes de los collados, era yo engendrada:
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
No había aún hecho la tierra, ni las campiñas, Ni el principio del polvo del mundo.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Cuando formaba los cielos, allí estaba yo; Cuando señalaba por compás la sobrefaz del abismo;
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Cuando afirmaba los cielos arriba, Cuando afirmaba las fuentes del abismo;
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Cuando ponía á la mar su estatuto, Y á las aguas, que no pasasen su mandamiento; Cuando establecía los fundamentos de la tierra;
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Con él estaba yo ordenándolo todo; Y fuí su delicia todos los días, Teniendo solaz delante de él en todo tiempo.
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Huélgome en la parte habitable de su tierra; Y mis delicias son con los hijos de los hombres.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Ahora pues, hijos, oídme: Y bienaventurados los que guardaren mis caminos.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Atended el consejo, y sed sabios, Y no lo menospreciéis.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Bienaventurado el hombre que me oye, Velando á mis puertas cada día, Guardando los umbrales de mis entradas.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Porque el que me hallare, hallará la vida, Y alcanzará el favor de JEHOVÁ.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Mas el que peca contra mí, defrauda su alma: Todos los que me aborrecen, aman la muerte.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.