Luke 20

Y ACONTECIÓ un día, que enseñando él al pueblo en el templo, y anunciando el evangelio, llegáronse los príncipes de los sacerdotes y los escribas, con los ancianos;
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
Y le hablaron, diciendo: Dinos: ¿con qué potestad haces estas cosas? ¿ó quién es el que te ha dado esta potestad?
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
Respondiendo entonces Jesús, les dijo: Os preguntaré yo también una palabra; respondedme:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
El bautismo de Juan, ¿era del cielo, ó de los hombres?
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Mas ellos pensaban dentro de sí, diciendo: Si dijéremos, del cielo, dirá: ¿Por qué, pues, no le creísteis?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
Y si dijéremos, de los hombres, todo el pueblo nos apedreará: porque están ciertos que Juan era profeta.
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
Y respondieron que no sabían de dónde.
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
Entonces Jesús les dijo: Ni yo os digo con qué potestad hago estas cosas.
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
Y comenzó á decir al pueblo esta parábola: Un hombre plantó una viña, y arrendóla á labradores, y se ausentó por mucho tiempo.
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
Y al tiempo, envió un siervo á los labradores, para que le diesen del fruto de la viña; mas los labradores le hirieron, y enviaron vacío.
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
Y volvió á enviar otro siervo; mas ellos á éste también, herido y afrentado, le enviaron vacío.
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
Y volvió á enviar al tercer siervo; mas ellos también á éste echaron herido.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
Entonces el señor de la viña dijo: ¿Qué haré? Enviaré mi hijo amado: quizás cuando á éste vieren, tendrán respeto.
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
Mas los labradores, viéndole, pensaron entre sí, diciendo: Éste es el heredero; venid, matémosle para que la heredad sea nuestra.
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
Y echáronle fuera de la viña, y le mataron. ¿Qué pues, les hará el señor de la viña?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
Vendrá, y destruirá á estos labradores, y dará su viña á otros. Y como ellos lo oyeron, dijeron: ¡Dios nos libre!
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
Mas él mirándolos, dice: ¿Qué pues es lo que está escrito: La piedra que condenaron los edificadores, Esta fué por cabeza de esquina?
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
Cualquiera que cayere sobre aquella piedra, será quebrantado; mas sobre el que la piedra cayere, le desmenuzará.
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Y procuraban los príncipes de los sacerdotes y los escribas echarle mano en aquella hora, porque entendieron que contra ellos había dicho esta parábola: mas temieron al pueblo.
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
Y acechándole enviaron espías que se simulasen justos, para sorprenderle en palabras, para que le entregasen al principado y á la potestad del presidente.
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
Los cuales le preguntaron, diciendo: Maestro, sabemos que dices y enseñas bien, y que no tienes respeto á persona; antes enseñas el camino de Dios con verdad.
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
¿Nos es lícito dar tributo á César, ó no?
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Mas él, entendiendo la astucia de ellos, les dijo: ¿Por qué me tentáis?
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
Mostradme la moneda. ¿De quién tiene la imagen y la inscripción? Y respondiendo dijeron: De César.
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Entonces les dijo: Pues dad á César lo que es de César; y lo que es de Dios, á Dios.
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
Y no pudieron reprender sus palabras delante del pueblo: antes maravillados de su respuesta, callaron.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
Y llegándose unos de los Saduceos, los cuales niegan haber resurrección, le preguntaron,
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
Diciendo: Maestro, Moisés nos escribió: Si el hermano de alguno muriere teniendo mujer, y muriere sin hijos, que su hermano tome la mujer, y levante simiente á su hermano.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
Fueron, pues, siete hermanos: y el primero tomó mujer, y murió sin hijos.
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Y la tomó el segundo, el cual también murió sin hijos.
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
Y la tomó el tercero: asimismo también todos siete: y murieron sin dejar prole.
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
Y á la postre de todos murió también la mujer.
Nejposléze po všech umřela i žena.
En la resurrección, pues, ¿mujer de cuál de ellos será? porque los siete la tuvieron por mujer.
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Entonces respondiendo Jesús, les dijo: Los hijos de este siglo se casan, y son dados en casamiento:
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
Mas los que fueren tenidos por dignos de aquel siglo y de la resurrección de los muertos, ni se casan, ni son dados en casamiento:
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
Porque no pueden ya más morir: porque son iguales á los ángeles, y son hijos de Dios, cuando son hijos de la resurrección.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
Y que los muertos hayan de resucitar, aun Moisés lo enseñó en el pasaje de la zarza, cuando llama al Señor: Dios de Abraham, y Dios de Isaac, y Dios de Jacob.
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
Porque Dios no es Dios de muertos, mas de vivos: porque todos viven á él.
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Y respondiéndole unos de los escribas, dijeron: Maestro, bien has dicho.
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
Y no osaron más preguntarle algo.
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
Y él les dijo: ¿Cómo dicen que el Cristo es hijo de David?
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
Y el mismo David dice en el libro de los Salmos: Dijo el Señor á mi Señor: Siéntate á mi diestra,
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
Entre tanto que pongo tus enemigos por estrado de tus pies.
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
Así que David le llama Señor: ¿cómo pues es su hijo?
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Y oyéndole todo el pueblo, dijo á sus discípulos:
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
Guardaos de los escribas, que quieren andar con ropas largas, y aman las salutaciones en las plazas, y las primeras sillas en las sinagogas, y los primeros asientos en las cenas;
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
Que devoran las casas de las viudas, poniendo por pretexto la larga oración: éstos recibirán mayor condenación.
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.