Job 24

PUESTO que no son ocultos los tiempos al Todopoderoso, ¿Por qué los que le conocen no ven sus días?

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Traspasan los términos, Roban los ganados, y apaciéntanlos.

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

Llévanse el asno de los huérfanos; Prenden el buey de la viuda.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

Hacen apartar del camino á los menesterosos: Y todos los pobres de la tierra se esconden.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

He aquí, como asnos monteses en el desierto, Salen á su obra madrugando para robar; El desierto es mantenimiento de sus hijos.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

En el campo siegan su pasto, Y los impíos vendimian la viña ajena.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

Al desnudo hacen dormir sin ropa, Y que en el frío no tenga cobertura.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Con las avenidas de los montes se mojan, Y abrazan las peñas sin tener abrigo.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Quitan el pecho á los huérfanos, Y de sobre el pobre toman la prenda.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Al desnudo hacen andar sin vestido, Y á los hambrientos quitan los hacecillos.

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

De dentro de sus paredes exprimen el aceite, Pisan los lagares, y mueren de sed.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

De la ciudad gimen los hombres, Y claman las almas de los heridos de muerte: Mas Dios no puso estorbo.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Ellos son los que, rebeldes á la luz, Nunca conocieron sus caminos, Ni estuvieron en sus veredas.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Á la luz se levanta el matador, mata al pobre y al necesitado, Y de noche es como ladrón.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

El ojo del adúltero está aguardando la noche, Diciendo: No me verá nadie: Y esconde su rostro.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

En las tinieblas minan las casas, Que de día para sí señalaron; No conocen la luz.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

Porque la mañana es á todos ellos como sombra de muerte; Si son conocidos, terrores de sombra de muerte los toman.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Son instables más que la superficie de las aguas; Su porción es maldita en la tierra; No andarán por el camino de las viñas.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

La sequía y el calor arrebatan las aguas de la nieve; Y el sepulcro á los pecadores.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Olvidaráse de ellos el seno materno; de ellos sentirán los gusanos dulzura; Nunca más habrá de ellos memoria, Y como un árbol serán los impíos quebrantados.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Á la mujer estéril que no paría, afligió; Y á la viuda nunca hizo bien.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Mas á los fuertes adelantó con su poder: Levantóse, y no se da por segura la vida.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Le dieron á crédito, y se afirmó: Sus ojos están sobre los caminos de ellos.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Fueron ensalzados por un poco, mas desaparecen, Y son abatidos como cada cual: serán encerrados, Y cortados como cabezas de espigas.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Y si no, ¿quién me desmentirá ahora, Ó reducirá á nada mis palabras?

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?