Job 16

Y RESPONDIÓ Job, y dijo:
A odpovídaje Job, řekl:
Muchas veces he oído cosas como éstas: Consoladores molestos sois todos vosotros.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
¿Tendrán fin las palabras ventosas? Ó ¿qué te animará á responder?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
También yo hablaría como vosotros. Ojalá vuestra alma estuviera en lugar de la mía, Que yo os tendría compañía en las palabras, Y sobre vosotros movería mi cabeza.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Mas yo os alentaría con mis palabras, Y la consolación de mis labios apaciguaría el dolor vuestro.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Si hablo, mi dolor no cesa; Y si dejo de hablar, no se aparta de mí.
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Empero ahora me ha fatigado: Has tú asolado toda mi compañía.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Tú me has arrugado; testigo es mi flacura, Que se levanta contra mí para testificar en mi rostro.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Su furor me destrizó, y me ha sido contrario: Crujió sus dientes contra mí; Contra mí aguzó sus ojos mi enemigo.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Abrieron contra mí su boca; Hirieron mis mejillas con afrenta; Contra mí se juntaron todos.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Hame entregado Dios al mentiroso, Y en las manos de los impíos me hizo estremecer.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Próspero estaba, y desmenuzóme: Y arrebatóme por la cerviz, y despedazóme, Y púsome por blanco suyo.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Cercáronme sus flecheros, Partió mis riñones, y no perdonó: Mi hiel derramó por tierra.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Quebrantóme de quebranto sobre quebranto; Corrió contra mí como un gigante.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Yo cosí saco sobre mi piel, Y cargué mi cabeza de polvo.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Mi rostro está enlodado con lloro, Y mis párpados entenebrecidos:
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Á pesar de no haber iniquidad en mis manos, Y de haber sido mi oración pura.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
¡Oh tierra! no cubras mi sangre, Y no haya lugar á mi clamor.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Mas he aquí que en los cielos está mi testigo, Y mi testimonio en las alturas.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Disputadores son mis amigos: Mas á Dios destilarán mis ojos.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
¡Ojalá pudiese disputar el hombre con Dios, Como con su prójimo!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Mas los años contados vendrán, Y yo iré el camino por donde no volveré.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.