Job 15

Y RESPONDIÓ Eliphaz Temanita, y dijo:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
¿Si proferirá el sabio vana sabiduría, Y henchirá su vientre de viento solano?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
¿Disputará con palabras inútiles, Y con razones sin provecho?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Tú también disipas el temor, Y menoscabas la oración delante de Dios.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Porque tu boca declaró tu iniquidad, Pues has escogido el hablar de los astutos.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Tu boca te condenará, y no yo; Y tus labios testificarán contra ti.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
¿Naciste tú primero que Adam? ¿Ó fuiste formado antes que los collados?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
¿Oíste tú el secreto de Dios, Que detienes en ti solo la sabiduría?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
¿Qué sabes tú que no sepamos? ¿Qué entiendes que no se halle en nosotros?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Entre nosotros también hay cano, también hay viejo Mucho mayor en días que tu padre.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
¿En tan poco tienes las consolaciones de Dios? ¿Tienes acaso alguna cosa oculta cerca de ti?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
¿Por qué te enajena tu corazón, Y por qué guiñan tus ojos,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Pues haces frente á Dios con tu espíritu, Y sacas tales palabras de tu boca?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
¿Qué cosa es el hombre para que sea limpio, Y que se justifique el nacido de mujer?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
He aquí que en sus santos no confía, Y ni los cielos son limpios delante de sus ojos:
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
¿Cuánto menos el hombre abominable y vil, Que bebe la iniquidad como agua?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Escúchame; yo te mostraré Y te contaré lo que he visto:
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
(Lo que los sabios nos contaron De sus padres, y no lo encubrieron;
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Á los cuales solos fué dada la tierra, Y no pasó extraño por medio de ellos:)
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Todos los días del impío, él es atormentado de dolor, Y el número de años es escondido al violento.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Estruendos espantosos hay en sus oídos; En la paz le vendrá quien lo asuele.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Él no creerá que ha de volver de las tinieblas, Y está mirando al cuchillo.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Desasosegado á comer siempre, Sabe que le está aparejado día de tinieblas.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Tribulación y angustia le asombrarán, Y esforzaránse contra él como un rey apercibido para la batalla.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Por cuanto él extendió su mano contra Dios, Y se esforzó contra el Todopoderoso,
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Él le acometerá en la cerviz, En lo grueso de las hombreras de sus escudos:
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Porque cubrió su rostro con su gordura, É hizo pliegues sobre los ijares;
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Y habitó las ciudades asoladas, Las casas inhabitadas, Que estaban puestas en montones.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
No enriquecerá, ni será firme su potencia, Ni extenderá por la tierra su hermosura.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
No se escapará de las tinieblas: La llama secará sus ramos, Y con el aliento de su boca perecerá.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
No confíe el iluso en la vanidad; Porque ella será su recompensa.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Él será cortado antes de su tiempo, Y sus renuevos no reverdecerán.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Él perderá su agraz como la vid, Y derramará su flor como la oliva.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Porque la sociedad de los hipócritas será asolada, Y fuego consumirá las tiendas de soborno.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Concibieron dolor, y parieron iniquidad; Y las entradas de ellos meditan engaño.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.