Job 11

Y RESPONDIÓ Sophar Naamathita, y dijo:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
¿Las muchas palabras no han de tener respuesta? ¿Y el hombre parlero será justificado?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
¿Harán tus falacias callar á los hombres? ¿Y harás escarnio, y no habrá quien te avergüence?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Tú dices: Mi conversar es puro, Y yo soy limpio delante de tus ojos.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Mas ¡oh quién diera que Dios hablara, Y abriera sus labios contigo,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Y que te declarara los arcanos de la sabiduría, Que son de doble valor que la hacienda! Conocerías entonces que Dios te ha castigado menos que tu iniquidad merece.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
¿Alcanzarás tú el rastro de Dios? ¿Llegarás tú á la perfección del Todopoderoso?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Es más alto que los cielos: ¿qué harás? Es más profundo que el infierno: ¿cómo lo conocerás?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
Su dimensión es más larga que la tierra, Y más ancha que la mar.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Si cortare, ó encerrare, Ó juntare, ¿quién podrá contrarrestarle?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Porque él conoce á los hombres vanos: Ve asimismo la iniquidad, ¿y no hará caso?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
El hombre vano se hará entendido, Aunque nazca como el pollino del asno montés.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Si tú apercibieres tu corazón, Y extendieres á él tus manos;
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Si alguna iniquidad hubiere en tu mano, y la echares de ti, Y no consintieres que more maldad en tus habitaciones;
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Entonces levantarás tu rostro limpio de mancha, Y serás fuerte y no temerás:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Y olvidarás tu trabajo, Ó te acordarás de él como de aguas que pasaron:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Y en mitad de la siesta se levantará bonanza; Resplandecerás, y serás como la mañana:
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Y confiarás, que habrá esperanza; Y cavarás, y dormirás seguro:
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Y te acostarás, y no habrá quien te espante: Y muchos te rogarán.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Mas los ojos de los malos se consumirán, Y no tendrán refugio; Y su esperanza será agonía del alma.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.